Kupka
ve Valdštejnské jízdárně
Exkurze se 3. VOŠ - výjezd do Prahy
První část si zvolili sami studenti: Národní muzeum. Byli mimořádně odhodlaní a vlastenečtí, chtěli to i za cenu, že budou stát dlouhou frontu na mraze. Nakonec nebyl ani mráz, ani fronta, takže jsme v klidu hledali a našli Libuši, Přemysla Oráče, Jiřího z Poděbrad a další postavy naší historie, prohlédli jsme dostupné prostory muzea, i když každý individuálně. V daném čase muzeum poskytlo prostor dvěma výstavám. Byla to: Česko-slovenská / Slovensko-česká výstava a 2 x 100 (let fungování NM), kde mě zaujala hlavně dinosauří kost, viz foto.
Druhá část byl zlatý hřeb: unikátní výstava Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně. Zahrnovala díla z naší Národní galerie, ze sbírky pařížského Centre Pompidou, z newyorského Guggenheim Museum a z vídeňské Albertiny. Byla k vidění v Paříži, od nás pocestuje do Helsinek.
Měli jsme objednanou komentovahou prohlídku (800 kč za celou skupinu). Lektorka NG opět předvedla skvělý výkon, ukázala Kupkovo směřování od secese k abstrakci.
Pojďme na začátek dlouhé cesty. Hned naproti vchodu jsou dva Kupkovy autoportréty. Dělí je od sebe sotva 5 let, ale jak jsou rozdílné! Na základě výkladu naší skvělé průvodkyně okomentuji 18 obrazů, od rozverných děvčat z Knihomola, přes divošky z Balady, nestydy z Podzimního slunce, žigoletky s barvitým make-upem k malování hudby, strojů a k Abstraktní malbě z roku 1913.
- Vlastní podobizna, 1905-6. Kupka je zachycen, jak kreslí. V té době si vydělával na živobytí kreslením, ilustracemi, pakáty, však jsem to taky nafotila
- Vlastní podobizna, 1910. Zaujme velký kontrast barev, třeba červená - zelená. Kupku bavilo používat komplementární barvy, je to hodně působivé. Osvědčené tandemy jsou právě červená-zelená, také žlutá-fialová.
- Knihomol (Biblioman). Kupka byl sice Čech, rodák z Opočna, ale část života strávil ve Vídni a právě tam měl velký úspěch s tímto obrazem. Děvčata svádějí začteného suchara. Povede se? Nevypadá to. Zato můžeme my můžeme odhadnout inspirační zdroje: knihy (jasně), obdiv k dobové chronofotografii a filmu (fázování pohybu).Však se na ta děvčata pořádně podívejte. Krasavice úplně napravo později poslouží jako modelka pro zobrazení nahé pravdy na obraze Peníze.
- Peníze, 1899. Svlečená žena se záviděníhodným zadečkem zosobňuje pravdu, nezávislou na hnusném chamtivci s jakousi koulí plnou peněz. Cení si jich mnóóóhem víc, než krasavice v popředí. Když se pozorně podíváte za něj, uvidíte stíny hříšníků v pekle.
- Balada (nebo také Radosti života) z roku 1901-2. Ty letopočty je třeba brát s rezervou, protože Kupka míval rozpravováno více obrazů najednou. Balada je z období, kdy Kupka žil a pracoval v Paříži. Na prázdniny jezdíval do Bretaně.Miloval nespoutanou přírodu, ke které patří pokud možno nějaká ta žena, nejlépe také nespoutaná, bez předsudků (implicitně dostupná pro eroticky naladěného malíře). V tomto případě tu vidíme ženské dvě. Určitě nekonvenovaly tehdejšímu vkusu, vlastně ani tomu dnešnímu. Snad by se uplatnily v baroku, ale Kupkovi se líbily, mírnou obezitu považoval za záruku smyslnosti. Navíc mají rozpuštěné vlasy! Tehdy měla slušná žena vlasy stažené. Obě si užívají jak jízdu na koni, tak svou nahotu. Mají v sobě kousek keltské bohyně. Obě byly dlouholeté přítelkyně našeho malíře. Všimněme si linie pobřeží. Vždyť je to jasný odkaz na secesi! Secesní linie se promítají dokonce i do podpisu autora. Právě tady si rozvíjí svou signaturu. A barvy? Zlatá, oranžová, zelená, tyrkysová, tedy barvy typické pro secesi, v jejímž zajetí se Kupka tak dobře cítil.
- Podzimní slunce, 1905-6. Další pecka, která nadzvedla dovového diváka. Kupka si to od kritiky pořádně slíznul. Příliš nahé, příliš tlusté! Jasný odkaz na TŘI GRÁCIE jim vysloužil přezdívku TŘI TLUSŤOŠKY. Jenže Kupka byl zastáncem smyslného přístupu k životu a toho se od anorektické modelky nedočkáte. V zadním plánu je další zajímavost: vertikály kmenů, vystavěné v kruzích. Předznamenání další tvorby, nenápadný začítek.
- Cesta ticha II, 1903. Od rozverné smyslnosti jsme přeskočili ke ztišení, zamyšlení, mystice. Vidíme našeho malíre v roli poutníka, jak kráčí alejí sfing. Neví, kam ho cesta dvede. "Proč tu jsme? Kam směřujeme?," říká si. Kupka miloval staré civilizace. Smysl života u něho splýval se smyslem tvorby. "Kam směřuji?", bude se ptát každý rok. Výstava poskytuje nám, divákům, představu, jak pokračoval, jak se jeho tvorba měnila.
- Ženská pro Gaelena, 1909. Jsme v sekci žikoletek, GIGOLETTES. Hýří to tu barvami, stejně jako tyto prodejné ženy v ulicích Paříže. Kupka se kolen nich vracíval z ateliéru a moc se mu líbily. Hlavně ty barvy. Aby byl kšeft, musely být výrazné. Používaly bílý pudr (svítil do tmy), tvářenky, rudé rtěnky, zelené stíny. Fauvistické barvy. Matisse by se za ně nemusel stydět. Kupka to s eškerou vášní promítnul do svých obrazů. Ta potvora pro Gaelena je nejen zmalovaná, ale ještě se nese jako socha!
- Archaická, 1910. Žigoletky v postoji, jaký byl typický pro zobrazování ve Starém Egyptě. Současně z boku i z anfasu (čelně).
Text dokončím, až budu mít čas.
Národní muzeum
František Kupka ve Valdštejnské jízdárně